TO Janina H...díky za citaci, toto mi zrovna nějak uniklo. Ale je to právě přesně to jádro pudla o kterém přemýšlím. Ta hranice mezi tím, co určím já jako rodič nebo vychovatel jako správné a co tedy budu požadovat a pokud se to nestane, přijdou sankce a je to ještě v duchu RaR a co už je vlastně taková ta "klasika" tj. buď to uděláš a nebo.....já osobně v tom z hlediska obsahu příliš rozdíl nepociťuji, spíše jen asi ve formě tj. jak to řeknu a jak popř. zdůvodním. Přičemž se snažím ty sankce promýšlet tak, aby byly ve vztahu k té věci..třeba ta poznámka, že když te´d budu po něm uklízet hračky, nemohu mu pustit večerníček je praktická, pozměním a budu aplikovat :) Ale myslím, že to hodně stojí na té osobě vychovatele, na jeho temperamentu a jeho založením jako takovém, pokud v něm samotném je takový jakoby "přirozený" respekt a vnímání druhého jako svébytného jedince, tak nebude dítě ponižovat, aby jej nebude bezdůvodně či přehnaně trestat, pokud to v něm není, tak i při snaze o jakési "uplatnění" RaR bude podle mne na to narážet. Sama pro sebe jsem si z té knížky odnesla závěr, že budu po synovi chtít to, co si sama před sebou obhájím jako správné, připouštím u některých věcí možnost domluvy a diskuse (kdy, jak a co udělá), u některých ne, ale přestala jsem po něm chtít věci, na kterých nejsem ochotná trvat...jo a snažím se neříkat "neběhej tak rychle" když běží na nějakém nezbezpečném místě, ale "běhej tady a dívej se kam šlapeš", což mi přijde opravdu smysluplné.