Enži, nedá mi to ti nenapsat trochu, pro tebe asi pozitivního... .

Já jsem ti psala o našich dvou beznadějných případech v naší rodině a představ si, že v obou případech došlo najednou, ku našemu šoku a nechápání, po tolikerém ponižování a nevěrám a nevím čem k návratu. Jedni už byli rozvedení a dokonce už po dvou letech vyměnila sestřenice i klíče, říkali jsme si, jak je to super, jak se dala dohromady a když mi volala, že nemuže pŕijít na plánovanou návštěvu, páč je jí hrozně, čekala jsem spíš, že mi řekne, že je s někým náhodně těhotná, než že jí začal uhánět její bejvalej. Vyrazila mi dech! Totál! ...ale sama začala prohlašovat, že je oba toho mohla ušetřit možná, kdyby byla ostrá hned od začátku a né, že do rozvodu mu neustále ukazovala otevřené dveře. Vše se začalo měnit, když pocítila v sobě novou sílu, vuli k novému životu.

Já teda nevím, já bych asi do takového vztahu už znova nešla, ale kdo ví, nezažila jsem to.

Ale pokud o to stojíš, přeji ti moc, moc, aby to něco znamenalo a byla jsi zase št´astná