Tatramelko,děkuju za přáníJá se právě bojím,že začnu znova,dostanu se o schod zase ze dna nahoru a pak se něco stane.je už o u mě teĎ skoro pravidlem.On moc dobře ví,že mi chybí.Je to ze mě strašně cítit.A někdy když je mi smutno mu třeba napíšuže mi chybí.nečekám,ale odpověď,jen ten pocit,že si to přečte mi pomůže.
Mili,mě právě takhle taky už určitě půl roku neoslovil a te´d mu to jen tak,,ujede´´Jen tak potom co mě nechá prodloužit pusu a dát mu další a přitom nechá spojit naše ruce,málem je i nechat propléct.Od doby co se malá narodila sme se za ruce nedrželi a to už je 1,5.Nebyli prostě volné.
Mili vím jak ti je,můžu jen poradit jedno.Dostaň se dřív než já k psychologovi.Kdyby býval můj psycholog mě rychle nedoporučil k psychiatrovi a neproběhla změna léků,které mi předepsal obvo´dák.Moje dcera je bez mámi.Vím,že je to děsné,ale neodsuzujte.Pocit mít klid v době deprese je někdy silnější.Ale doufám že už je to za mnou.