Já razím asi toto pokud jde o zdraví nebo poškození vzácné věci jsem nekompromisní. Pokud se k akci schyluje řvu varovně, pokud to dělá dítko i po té co bylo varováno plácáme přes prsty nebo přes zadek. Spíš jde o takové výchovné plesknutí, žádná exekuce.
A čím je, tedy starší syn větší, tím víc si všímám co kde ještě dělá a neměl by. Například prasečení při jídle.
Myslím, že nejdůležitější je jít příkladem, pokud to jde vysvětlit, ale ne diskutovat - pravidla určujeme my a hlavně opakovat a opakovat a vyžadova. To je nejhorší, jako milující matka, bych raději za něj každý večer uklízela než donekonečna popohánět, ovšem uklízím s ním a říkám tohle dej tam, tohle tam.
Velmi se mi osvědčilo vysvětlit dopředu, když už tuším, že by se k něčemu mohlo schýlit.
Třeba když jdeme do poradny a jde starší klouček do ordinace, tak mu předem řeknu jak by se měl asi chovat - jako pozdravit, na nic nesahat ..

Nelze předpokládat, že dítě ví jak se kde chovat a hubovat ho pak je kontraproduktivní.

Jen ty dva pojmy úplně nechápu.
Nevím kam patříme, ale rozhodně zavrhuji typ seřvat při sebemenším pochybení, aniž by se cokoli zdůvodnilo nebo předem vysvětlilo, ale rovněž neuznávám sáhodlouhé diskuze, ze kterých je dítě akorát zmatené. Také upřednostňuji zakázat jen to nejdůležitější, aby se to dítku snadno pamatoval.

A poslední myšlenka, když si vzpomenu na dobu kdysi, kdy se prostě popad řemen a bylo to a nikdo se nad ničím nepozastavil, tak aniž bych tedy s tímto souhlasila, přijde mě, že dneska, ík blahobytu se nad něčím stále pozastavujeme, probíráme, až to mnohde přeroste v to, že dítě se nechá chudák vyrůst jak dříví v lese bez omezení a pak tedy pán bůh s námi a zlé pryč až tyhle děti vyrostou.
Stejné je to s výživou, že mají být hračky takové a oblečky onaké, tohle ano a jiné v žádném případě .. Dětské duše se chrání jak vzácný drahokam a pak vidím maminky s cigaretkami nad kočárky, rodiče, které psy nechají vykadit na trávník a neuklidí to, dítka vyslaná na kurzy všech možných jazyků, golfu, tenisu, vybaveny mobily, hracími konzolemi, jezdícími botami, ovšem se slovníkem že by Jirásek zaplakal a tu mě napadá jaká výchova byla uplatněna tam.
Mám pocit, že výchova končí poté co dítko odloží plenky. To je vrcholný úspěch, jenže alespoň dle mého staršího synka, pak teprve začíná to pravé dobrodružství nenechat ten poklad, který nám byl svěřen ladem, ale vychovat z něj kvalitního človíčka. A že by byli potřeba takoví lidičkové ..