Nejsem člověk, který chce za každou cenu někomu komplikovat práci, také to nemám ráda když mi někdo nevěří v profesi, kterou dělám.

A to je fakt, a tak radši u kadeřnice neříkat, jak si přeješ ostříhat (ona tomu přece rozumí líp, a přece jí věříš), nebo třeba domluva s architektem o tom, že ty bys ráda místnosti 4, on přece ví za tebe, že ti tři musí stačit.

A pokud vím, tak RODÍ ŽENA, takže jediné, komu se může komplikovat práce při porodu, je právě té rodičce, ostatní jí mají pomoci (nepíši o sekci).

Takže takhle, PP má sloužit k tomu, aby byly přání rodičky doložitelné a vložitelné do porodopisu, a aby je nemusela opakovat každé směně zvlášť, kor když rodí a má se soustředit na sebe a miminko, nebo odpočívá po porodu. A na přání má rodička samozřejmě právo, není nemocná a sama rozhodne o tom, jakou pomoc při porodu přijme.

U prvního porodu jsem PP neměla, u druhého zůstal v tašce (nebyl problém o cokoliv požádat), u třetího jsem ho předem prodebatila s primáři G/P a dětského a nechala si podepsat, a u čtvrtého na jeho čtení nebyl čas, takže jsem mezi kontrakcemi po minutě cedila mezi zuby. A po porodu se dohadovala o tom, co bude následovat. Mít prokonzultovaný PP předem, asi bych se tomu vyhnula. Ale o porod vastně nešlo (ten nějak běžel sám a nic kolem se nestíhalo ), spíš o to, co bude následovat. A na druhou stranu se mě ráno přišli zeptat, zda to z PP opravdu platí, takže ho nakonec i četli

Dala jsem do něj to, přes co by vlak prostě nejel, kdyby bylo vše OK, jaké alternativy bych přijala, kdyby vše OK nebylo. Taky se vešel na A4