Máš v určitém slova smyslu pravdu Deniso, souhlasím. Je něco jiného, když už žena dítě má a něco jiného když je bezdětná a ujíždí jí vlak. Tam je velice smutná pomalá ztráta naděje s každým núspěšným pokusem.
Něco trochu jiného je si připomínat, kolik by asi mrňouskovi bylo teď let, zda by to byla holka nebo kluk atd. Ale brát ranný potrat jako smrt mi připadá zbytečné přehánění. Vždyď mnoho žen potratí brzy po oplodnění a ani o tom třeba neví. Když se to stane, tak asi nebylo něco v pořádku a mělo to tak být.
Připadá mi, že pro ženy je typické, že se rády rochní ve svojí vlastní sebelitísti, litujou se a rády sami sobě ubližujou. Říkají, že to pomáhá, ale nikdy jsem neviděla, že by to někdy pomohlo. Ano pomáhá to, leda v tom, si v sobě ten smutek udržovat co nejdéle. Chlapi jsou mnohem víc realističtější a nekdy bychom si z nich v tomto měli vzít příklad.