Přidat odpověď
Federiko, právě kvůli takovému "Pepovi", resp. v našem případě "Mařeně" se můj syn bojí. Kvůli tomu, jak se k němu kdysi chovali, co mu dělali, nic nevysvětlili, jen ho děsili, ignorovali. Jistě, tenkrát mu šlo o život, ale pak jsem viděla, že to šlo jinak. Všechny takto hrůzně odebrané odběry se ztratily a na dětské oddělení se muselo všechno udělat znovu /protože nebyl čas čekat na to, jestli se ty původní odběry najdou/. A tam to šlo - rychle a bez křiku, bez nervozity, v klidu.
Díky tomu, že mu na hlavním příjmu při odběru krve zalomili jehlu do pravého úhlu /neuvěřitelný/, že mu tam v té ruce provedli bůhví co, dostal do ruky zánět, ruku měl černou /ne modrou/ od shora až dolů, tak hodina, kterou potřebuju pro syna, je úplný nic a i když sestra zahlížela, nedovolila si ani pípnout na protest.
Kdyby se tenkrát chovali tak, jak měli, dneska bych to hodinu prostě nepotřebovala. Tak teď si alespoň u syna ohlídám, aby nějaký podobný negativní zážitek neměl. Snad se mi to podaří.
Jenže ten se bojí normálně, jeho prostě uplatím. Že se to nemá? A proč? Já taky si po nějakém nezbytném, ale nepříjemném zážitku, udělám radost. Tak co.
Předchozí