Šárko, já Tě (vás) úplně chápu a je mi jasné, že když už máte dvě děti, máte větší pocit zodpovědnosti za ně i za život ev. přírůstku. I já každý měsíc propadám zděšení a když přijde nějaký účet navíc nebo nutná oprava,jsem na pokraji šílenství. Já i manžel celkem slušně (tím myslím, že nejsme na pokraji sociálního případu) vyděláváme, nežijeme si nijak nadstandardně, po nocích nehýříme a v kině jsme nebyli 4 roky, nepořádáme lukulské hody, auto používáme jen výjimečně a do bytu pořizujeme jen nezbytně nutné věci, a to ještě v nejnižších možných cenových relacích.
Minulý týden jsme se odhodlali, že si alespoň vyrazíme na vesnický bál. Po projití šatníku jsem usoudila, že sukni, kterou mám od střední školy, si určitě vzít nemůžu, moje oblíbené tričko-halenky taky neobstojí a střevíce 4 roky okopávající kancelářskou židli taky ne. Abych šla do butiku, na to opravdu nemám. Takže jsem oběhla všechny vietnamské obchůdky a zjistila, že nejlevnější alespoň trochu solidně vyhlížející oděv do společnosti pořídím kolem 1200 Kč, boty za cca 400 Kč (to neomluvím o tom, že se to po roce zcela určitě začne párat). Za vyčištění manželova obleku jsem dala 120 Kč. K tomu všemu bych potřebovala koupit jemu novou košili a kravatu, sobě spodní prádlo, silonky.. Připočtěte vstup (pouhých 60 Kč za osobu) a nějakou útratu a je to zralé na oběšení. Tak to jen jako příklad.
Jinak pracuju jako sekretářka. Očekávalo by se ode mne, že budu chodit v slušivých kostýmcích a blůzičkách - nemám na ně. Prostě si jednou za rok koupím u vietnamců černé kalhoty za 400 Kč, k tomu pár jednoduchých tričko-halenek a to je vše. A manžel je na tom podobně - džíny, triko, mikina. Takže si opravdu nemůžeme nijak vyskakovat, a to děti nemáme a oba vyděláváme.
Je to opravdu ostuda, když člověk celý život pořád jenom škudlí (a to dělám v bance!).
A za další ostudu (státu) považuju výše mateřských příspěvků. Když si vezmu, že maminka s dítětem má vystačit s cca 2500 korunami, je to šílené. To i ti důchodci mají sami pro sebe víc.
Ale co se dá dělat, i přesto děti chceme a snad je i mít budeme. I kdybychom se měli živit jenom topinkami!
Takže ještě jednou -naprosto vás chápu, pokud si další mimčo nepořídíte. Ale znovu opakuji, že bych vám ho přála a určitě byste to zvládli vy i vaši "puberťáci".
Miminkům zdar!
Irena