Nevím, jak máš starou dcerku. Když byly mojí dceří 3 roky, několikrát jsme mluvily o tom, že u babičky může některé věci, které doma nesmí. Vysvětlila jsem jí a ona to pochopila!, že babička jí některé věci dovolí, protože ji má jednou týdně. Kdyby s ní byla pořád, taky to nesměla. Například, den, kdy je dcera u babičky si babičky vyhradila jako den, kdy meje podlahu v koupelně. Takže holka, když se koupe, může cákat do aleluja a nevadí když nacácká i na podlahu. Babičky si pak podlahu vytře. Když jí já nedovollím takhle cákat, není to tím, že bych jí měla míň ráda, je to tím, že nebudu vytírat podlahu každý den. A kdyby se ona (dcera) koupala u babičky každý den, taky by takhle cákat nesměla a měla by to stejné jako doma.
Takže takhle jsme si vysvětlily rozdílnosti doma a u babičky (nic zásadního), vždy s s vysvětlením, proč to u babičky jde a doma ne a že kdyby ji měla babička pořád, taky by to nešlo. Dcera to pochopila a nikdy nepřišla s tím, že babička jí má radši, protože jí dá/dovolí... a já ne. Je ovšem pravda, že holka je velmi chytrá a vnímavá. Klukovi ještě nejsou 3 roky a u babičky není moc často, tak tenhle problém ještě nenastal. Ale pokud by časem nastal, mám obavy, že by mu to trvalo dýl než holce než by to pochopil, protože je zatvrzelejší a míň ochoten přijímat vysvětlení.