no právě nevím, jestli si kastrací pomůžu.. berani obecně jsou mnohem klidnější, my první měli beranku a sice kousala kabely, ale jinak to byl anděl.

Teď máme takovýho toho jakoby normálního černýho, chtěli jsme menšího a prvního půl roku, to byl šílený mazel, všem i cizím lezl ustavičně na klín. Kolem roku to ale začlo váznout.. a ne že by se bál, to ne.. on se klidně vystavuje.. ale pomazlit a pochovat se víceméně nechá výjimečně, ode mně.. nebo paradoxně od dcerky, která ho dlachní nejvíc..
ale syn už n aněj nesahá vůbec, protože se bojí, natož aby mu třeba syn nebo manžel sáhnuli do klece. Hned po nich vyjede.

Teď se to trošku upravila, zas je lepší, tak třeba až ho ta puberta pustí, zas to bude ten náš mazlík. Zrovna jsem ve fázy vyčkávání .)