Myšutko, já jsem tehdy založila spořící konto a přišla na něj přesně ta jedna částka, která je ve smlouvě a nikdy se na to konto potom nesáhlo. Takže předpokládám, že to je dost průkazné.

Přítel mě podržel v nejhorším stresu a musím říct, že ty první dny, kdy jsem byla mimo se stáhl do pozice velmi nenápadné - pomohl, pohladil, nechal mě vypovídat, ale netlačil na to, abych se rozhodla. Nevím jak to popsat, prostě se nevnucoval,ale přitom pomáhal.

Dětem jsem už řekla, že se budeme stěhovat, sice to moc nechápaly, ale když jsme jim slíbila, že nebudou měnit školu, školku a kamrády, tak jim to přestalo vadit. Dcera se mě zeptala, jestli se už s tatínkem nemáme rádi,tak jsem jí po pravdě řekla že ne.

Přítel je tento týden dvakrát vyzvedával ze školy a školky, byly spokojení a vůbec jim to nepřišlo divné. Je zvláštní, že před tatínkem se o něm ještě nikdy nezmínily.