Dcera byla očkovaná před třemi lety. Věděli jsme, že máme odletět za rodiči a že je v inkubačce syn a vyšlo by to tak, že bysme neodletěli. S velmi těžkým srdcem jsem dceru nechala očkovat a syn skončil na kapačkách, nemohl ani sedět, névy se mu zanítily baktérií běžně přítomnou na kůži - asi tím, že je ekzematik, kdoví, dodnes má velké jizvy, ačkoli se neškrabal. 3/4 roku poté nám dr. volala, že bude potřeba dceru přeočkovat, že se zjistilo, že ta jedna dávka poskytuje jen velmi malou ochranu, takže dostala druhou dávku v rozmezí jednoho roku, a to jsou dva roky. Přese vše bych byla raději, kdyby neštovice prodělala, ale v té době tomu prostě nebyly hvězdy nakloněny: syn v nemocnici, já dentální zákroky denně v šílených bolestech se zanedbaným (ne mnou) zánětem nervu a manželovi rodiče třesoucí se na naši návštěvu,..
Podruhé bych se ve stejné situaci rozhodla stejně, dcera byla velmi vyklepaná, když viděla, jakým utrpením prošel starší brácha. od té doby byla v kontaktu se živými neštovicemi dvakrát a nedostala