Hroudo, do jisté míry máš pravdu, ale já už žádné smiřování nechci. Můj vztah k němu už dlouho nebyl v pořádku a teď už nemám ani chuť něco slepovat. X let jsem mu dělala hotel a když přijel, tak jsem dělala první poslední, aby měl radost a citil se fajn. Pak jsem si uvědomila, že nám to skřípe a upřímně se snažila dát naše manželství dohromady, dokonce jsem ho dotáhala do poradny. to bylo zhruba před rokem. Pak to najednou ve mě cvaklo a najednou byl konec jakéhokoliv citu.

Tchýně mu už dost dlouho našeptávat nemůže a přesto z něho nic nevyprchalo. Já jsem vždycky věděla, že nejsem její oblíbenec, ale myslela jsem, že to není tak hrozné.

Nebudu a nechci to už slepovat. Když jsem to s dětma sama zvládla do teď, zvládnu to i dál. A pokud budu dál mít v příteli takovou oporu, jakou mám teď, tak vlastně budu poprvé v životě opečovávaná a svobodná a ne sama nebo pod přísným dozorem.