Hilly, já jsem se fakt snažila a dlouho. A kdyby mi před těmi lety řekl, že si myslí, že ho podvádím, tak by mě to bolelo,ale snažila bych se ho přesvědčit, že to tak není. A určitě bych mu to odpustila, protože chápu, že když je chlap pořád v háji, tak může mít všelijaké nápady (zvlášť, když mu je někdo našeptá). Ale on mě odsoudil bez soudu, nedal mi sebemenší šanci.
A ultimátum - genetické testy, nebo budu dál k dětem jak led - prostě neberu. Co by chtěl příště? Velice dlouho věděl, že mě jeho chování trápí a bylo mu to jedno, nebo se kochal tím, jak mě trestá za hříchy.

Odcizit dětem tátu, který si jich nevšimne a úmyslně chodí domů až v době, kdy spí? To jde opravdu ještě víc?

Myslíš to dobře, před rokem bych to taky ještě asi brala jinak. Dneska už ne.
Ale neodcházím k příteli, to ne. Půjdu do svého, rozhodně to nebude tak, že bych šla od chlapa k chlapovi. To ani náhodou.