Mandelinko, ono se to hrozně těžko vysvětluje. Mí chlapečci mi prostě přijdou úžasní. Díky nim jsem pochopila, že nejsem typicky holčičí maminka, jak jsem se řadu let mylně domnívala. Zatím si nechají obléci to, co jim chci obléci já. Jejich zásluhou jsem zjistila, že autíčka a jiné chlapecké hračky jsou super. Zatím jsou milí a přítulní.

Vždycky jsem si moc přála holčičku. Třetí dítě chci určitě, ale nijak zvlášť nebazíruju na tom, co by to mělo být. Až by děti odrostly, tak by mi bylo malinko líto, že jsem neměla možnost na vlastní kůži zažít, jaké to je mít holčičku. Ale zatraceně dobře si uvědomuji, že fakt nemůžu mít všechno. Protože všechno nemá nikdo.