Štěpánko, podobně učí i jiná náboženství včetně křesťanského a podobně se ve všech církvích najde dost lidí, co to přehlíží a dokážou člověka pěkně seknout, jen dá najevo nejistotu a pochybnosti (jako by se "sekání drápkem" do lidí nějak slučovalo s ideálem křesťanské lásky, že).

Je mi vždycky smutno, když se s tím setkám. Než jsem se rozhodla zakotvit vší silou u katolíků, tak jsem měla to obrovské štěstí, spíš Boží milost, že se do mě nikdo takhle neobul. Nebo mě to v raném mládí tak nepřišlo, pro samé nadšení. Později, když jsem si to uvědomila, jak strašně se to těch hledajících dotýká (v podstatě jeden takový odsudek snadno způsobí nezhojitelnou nebo těžce zhojitelnou ránu na duchovní rovině člověka), tak mě to dost mrzí a snažím se tomu vyhýbat - nevím, jak dobře se mi to daří. Ale Bůh mi/všem věřícím jaksi uložil jiné principy, než trápit hledající lidi a vytvářet jim překážky na cestě poznání dobra. Odsudkem se ten duchovní potenciál "uzavře" v člověku a ten pak může přijít o hodně poznání dobrého. A úplně lidsky sobecky - nechci jednou stát na Božím soudu a dívat se na následky toho, co jsem způsobila svou arogancí a nedostatečným vcítěním do lidí, kteří v duchovních věcech hledají a nemají jasno.