Quant, už jsem to tady psala Hilly, já se snažila naši krizi řešit už před rokem a nebylo to k ničemu. Ten poslední rozhovor byl z mé strany poslední zoufalý krok. Pokud by se manžel zachoval jinak, tak by k žádné mé nevěře nedošlo a já bych se s přítelem rozešla. Stačilo, kdyby se manžel odhodlal aspoň připustit náznak spolupráce. A nemyslím si, že vineen jenom manžel, mám na tom svůj podíl viny i já.

Tobě by možná náš model manželství vyhovoval, ale já v tom už dál žít nemůžu. Nemůžu žít s někým, kdo se přijde domů jenom najíst, kdo si dětí všimne jenom jednou za měsíc o víkendu a kdo mi nevěří ani slovo. A ano, vadilo mi strašně, že se mnou spí tak jednou za měsíc.

Děti ví, že se budeme stěhovat. Nejvíc se bály, že budou měnit školu a školku, že budou od táty jim ani nepřišlo. Dcera mi dneska ráno řekla, že bez táty bude veseleji, že když byl na cestách, tak jsem se smála víc a že jí vadí, jak mi pořád něco vyčítá a že nesnáší, když na mě večer křičí, když není teplá večeře. Ani jsem netušila, že to všechno vnímá.

Pokud jde o peníze, tak jsme všechno spočítala, budeme na tom s dětma o něco hůř, ale pořád to bude rozumné, dokud budu platit podnájem,t ak nic moc neušetřím, ale vyjdu i bez alimentů. Nikdy jsem nerozhazovala, v podstatě jsme manelův plat celý šetřily, takže teď bych měla vyjít taky.