Ale vždyť sama psala, že dokud manžel jezdil,tak jí to nepřišlo. Pokud někoho vidíš jednou za čtrnáct dní, tak je to jiné.

Vím o čem mluvím, já v takovém manželství žila a chápu, že po té, co manža přestal jezdit začaly potíže. Ono není lehké ten návrat do klasiky ustát, my jsme taky měli krizi jak blázen a zvládli jsme ji právě jenom díky tomu, že jsme oba hrozně moc chtěli. A neřešili jsme žádná podezření,ale obyčený život ve dvou. Bylo to jako by se přistěhoval někdo cizí, fakt. Najednou tady byl celý týden chlap se svými náladami a zlozvyky a já jsme jenom zírala, co se zněj za těch 6 let cestování stalo. O víkendech to tak vidět nebylo, to byl vzácnej . A jájsem se taky změnila, z něžné ženušky tady najednou byla máma dvou dětí, která umí i prásknout do stolu a vůbec ji netočí, když sleduje film, žehlí do toho poslouchá násobilku. Manžel ten domácí šrumec těžce nese ještě teď. Co by občas dal za hotel .