No kromě výhrad duchovního rázu jsem přesvědčená, že víru do někoho namlátit je zhola nemožné. Jakož i ji z někoho vymlátit. Zůstane max. u povrchních projevů.

Jinak ad současná podoba šabatu (jak se to píše správně česky? Já teda nejčastějc používám ono slovo šábes - skloňuju šábesu, šábesu, šábes...to je jidiš, že jo?), to je zajímavý. Ještě jsem slyšela o termosce, co udrží teplý vařený vajíčko... Ale jinak jsem se zasnila nad literaturou, jak haličské hospodyně nosily hrnce se šouletem k pekaři, co nechal vyhasnout pec, ale ta dlouho držela teplo...já takový pece zbožňuju, doma ji sice nemáme, jen takový domácí sporák, ale přesto - domov bez topeniště, tomu prostě něco chybí...a věci pečené a vařené na dřevě jsou jinačí.

Taky jsem si vzpomněla ohledně aktuální diskuse "věří nevěří, stejně je to dobrý žid" na chasidský příběh (asi z Bubera), jak chasidé kdesi v Uhrách natrefili na královnu Šabat, ale nepoznali ji, ona ani jidiš nemluvila...