Karolino, takovy pruzkum nedelej, protoze nikdy nemuze byt objektivni. Z prosteho duvodu, ze nikdo neni, neciti, neuvazuje a nezije jako ty. Neni to o unave ve 41 letech, v tomto veku normalne zeny rodi a zvladaji to, ale asi jiny pohled na to ma zena, ktera se do tohoto veku marne snazila a jiny ta, ktera ma ve 41 sest deti. Ono je strasne jednoduche tady ode mne ci jinych napsat - nech si to, dite je dar atd. Je to jednoduche proto, ze my v te situaci nejsme a vazne to tu mysli jen zaryte odpurkyne potratu. Ja myslim, ze bys to mela hlavne probrat se svym partnerem a at se rozhodnete jakkoliv, tak pak udelat to nejvetsi rozhodnuti a to je - nelitovat toho. Tzn. pujdes na potrat a reknes si "no uz bychom to nezvladli a nebudu se obvinovat, ze jsem zabila dite, nebylo to jeste dite", nebo budes unavena v noci vstavat a vystavena si reknes "je to narocne, ale dobre jsme se rozhodli, je to parada". Hodne stesti v rozhodovani.