Já bych si dítě bez rozmýšlení určitě nechala - mám dvě, první v 32 letech, druhé ve 35 letech, pokud zůstaneme u dvou, asi mi to bude i líto, ale cíleně si ho pořizovat je v naší situaci nesmysl - bydlení zařizujeme právě teď, až kluci povyrostou, budou moci mít každý svůj pokojík cca 3x3 m (v případě, že by děti byly tři, by nejspíš dvě z nich musely mít i ve starším věku pokoj společný) (momentálně bydlíme v 2 + kk, děti zatím dětský pokoj vůbec nemají), dáváme dohromady každou korunu, abychom vůbec dokončili přístavbu. Za rok se mám vrátit do práce, což nám finančně velmi pomůže. Na dovolené v zahraničí jsme byli za dobu, co máme děti, jen 1x, před 3 lety. Navíc i má nervová kapacita je omezená - i s těmi dvěma celkem hodnými klučíky mi docela často ujížději nervy a zbytečně na ně křičím Přesto bych měla z miminka radost - není to rozumné, ale pocitově bych ho prostě chtěla. Navíc ač nejsem katolička, neuměla bych se srovnat s tím, že jsem vzala život svému nenarozenému dítěti. Je mi 37 a cítím se pořád tak na 21, počítám, že za 4 roky to nebude jiné nebo aspoň ne o moc horší