V roce 1978. Nechápu, co nechápeš. Oba rodičové čerstvě skončili školu a nastoupili na základku a na gympl. Když oba rodiče pracovali, chyběla nám stovka do rozpočtu, a to jsme nikam nejezdili, všechno doma pěstovali, neměli auto, nechodili do divadel... Zato se ovšem svépomocí stavěl barák, protože místo, kde jsme bydleli, nebylo naše a bylo určené k prodeji. Kdyby pracoval jen táta, nešlo by to.

Pouze jsem chtěla kostatovat, že být doma s dítětem je něco, co člověk favorizuje, pokud to ovšem je schopen ufinancovat. Když to nejde - ať s pomocí státu nebo bez, musíš prostě ctít realitu a vzdát se toho.