S velkým zájmem jsem si přečetla Váš
článek. Především z toho důvodu, že
jsem si některé pasáže z něj prožila
"na vlastní kůži". Musím za sebe přiznat, že je poměrně snadné "sklouznout" do role oběti,
zvláště pak, když se považuji ze velmi
empatickou bytost, mírumilovnou a laskavou a můj partner je velmi silnou osobností. Je velmi důležité, že si člověk uvědomí svoji závislost na druhém, touhu se zavděčit a i jednoduše
nebýt sám. Když začínám prožívat to, že štěstí mohu najít jen a jen ve svém nitru, nikoli u druhého člověka - ač mi může být velmi, velmi blízký, milovaný, změnila jsem postoj sama k sobě, začala jsem si více důvěřovat,
znát svoji cenu a hlavně - mít ráda samu sebe, přijmout se taková jaká jsem. Strach, že partnera ztratím je díky tomu velmi oslaben a téměř není žádný.
A čemu dávám velký, velký důraz je vzájemná čistá komunikace - čistá mluva, což je mluva bez výčitek, pouze reagování na situaci, co se stalo,
jak jsem se přitom cítila atp. Mluvit
o problémech, ony se samy nevyřeší, naopak se nakupí a pak už je jen otázkou času, kdy to "vybuchne".