Karol ino, docela tu situaci vidím před sebou, jsi v šoku, nevíš, kde se poradit, snažíš se to srovnat v hlavě a nějak to hodit do klávesnice, stejně nenapíšeš to podstatný, protože myšlenky lítaj, vyjde z toho pár slov .... ale je z nich cejtit, že jsi mimo a nevíš.

Je to mezi tebou a manželem.

Umím si představit obě situace: děti jsou dospělé, ještě budou ale potřebovat dost péče a financí, za pár let by ses mohla dočkat vnoučat, jim chceš dopřát, taky sobě a manželovi, cestovat, dobře bydlet .... anebo: je to takový závan mládí, který ti napoví, že vlastně vůbec nejsi stará ....

Přeji, ať jsi se svým rozhodnutím spokojená.