Pamatuji si sebe jako 5-6leté dítě, u nás se o tom taky nemluvilo, a já měla noční můry, že po smrti je prostě velké NIC. A léta jsem to řešila. Teď v principu souhlasím s Hroudiným synem
A taky tam mám to nebe a anděly...
Asi je to fakt hodně o "světonázoru" rodičů. Říkám si, že alespoň v tom magickém dětském věku mohu naše děti ušetřit existenciálního tápání