ano, je to legrace, jak to občas děti vnímají. Před dvěma lety zemřela učitelka prvňáčkům. Děti to řešily, hrály si na písku a kopaly hrobečky. Když pršelo, tak si povídaly, jestli na paní učitelku taky prší. Jedna maminka vyprávěla, jak její kluk v představě pohodového života v nebi, do kterého se letí takovou super dráhou (to už si domyslel sám), telefonoval babičce "jo babi, až umřeš a pojedeš tou potrubovkou do nebe, nezapoměň mi zamávat"