Přidat odpověď
Nemůžu brát léky, protože by mě to hodilo do skupiny na psychiatra, který je předepisuje. A to si nemůžu dovolit, pokud budu chtít moji situaci řešit tak, abych ji vyřešila zdárně a k úspěchu. Možná Lexaurin, ale ten je jen na předpis, a četla jsem, že je návykový. Takže to taky vylučuju. Jsem jinak fakt normální, když to všechno přejde, tak si říkám, jak jsem tak vůůůbec mohla myslet. Paradoxně mám velký strach ze smrti, ať už svojí, nebo mých blízkých. Jdu spát, ráno se beztak probudím, kouknu se na tuto diskuzi, a budu si myslet, co to za cvoka mohl založit takovou diskuzi. Jen jsem chtěla vědět, jaký jinačí blok bych mohla mít, kdyby mi v krizové situaci už i hlava vypla. V tu chvíli mám chuť udělat cokoliv (sobě), aby už to přestalo, myšlenky na rozběhnutí se proti zdi nebo do kuchyně a mnoho jejich nástrojů, v tu chvíli jsou dost intenzivní. Je to spontánní, nic plánovaného nebo tak, a má to spouštěče, o čemž vím. Dobrou noc a děkuju všem. Aspoń jsem se poprvé o tomto mohla vypsat, či někomu, i když anonymně, trošku svěřit.
Předchozí