a o tom, že beru léky jsem se normálně bavila s přáteli, rodinou, vždycky jsem říkala "hele, neštvi mně, víš, že jsem magor ))". Od té doby se dost rozvolnily ledy, už dvě kamarádky navštívily stejného lékaře, ke kterému chodím i já.

A pomohlo. Myslím, že mnoho lidí má depku, ani o tom neví a když to pak vypukne, nestíhají zírat. My jsme řešili můj fyzický stav přes rok a půl !!! než mi to došlo. Rok a půl takovýho šílenýho trápení.