No, ta definice může být docela široká bych řekla. Těžko mohu hýt soudcem, že, to je jaksi na Někom jiném... Nicméně myslím, že to, co popisuješ, do této kategorie spadá. Také tam ale myslím spadají lidé, kteří si myslí, jak jsou úžasně "dobří" a "slušní", ale mají jaksi jeden problém - nedostatek pokory před Bohem, který je nesrovnatelně více dobrý, než oni sami. Zažila jsem mnoho lidí, kteří říkali "já jsem přece slušnej člověk" (a svým způsobem to i slušný lidi byli) s takovou pýchou... že jim IMHO vstup do nebe poněkud zatarasí.
Předpokladem vstupu do nebe (či spasení nebo jak si to nazveme) je v křesťanském pojetí přijetí MILOSTI - a tu si už z podstaty věci nemůžeme zasloužit nějakou vlastní snahou a "dobrotou".