Tak já taky doufám, že mi snad ještě nějaký ten pátek chybí Ale ne .. vážně. Když zemřela babička druhá (ne ta o které jsem psala) prostě maminka mé maminky tak ona fakt celé stáří říkala, že si pohřeb nepřeje. A já byla moc ráda (a moje mamka taky). Prostě se nechala spálit a urna se dala na hřibitov, kde naši mají malý hrob v urnovém háji. Pohřeb nebyl (vnímám pohřeb hlavně jako další nervy). Nicméně ten hrob, je prostě starost navíc. Je to možná blbé psát starost - když tam je někdo takhle blízký, ale dáš tam kytičku, za pár dnů ji musíš jít vyhodit nebo vyměnit, protože není ubožejší pohled než hrob s hnusnýma kytkama nebo vyvrácenýma vázama atd. Já prostě nechápu lidi, kteří trvají na velkých hrobech, ale pak to tam vypadá jak vypadá - to přece pak s úctou nebo něčím takovým nemám nic společného.

Já bych sama sebe chtěla nechat normálně rozsypat na zahradě ... uchylné asi pro hodně lidí, ale fakt bych to chtěla. U našich na baráku - kde jsem vyrůstala ... kde bylo moje doma. Kdo bude chtít si na mě vzpomene i bez hrobu. Takže z toho vyplývá že jsem jednoznačně pro spálení.