Karolíno, nevím, jakou intenzitu toho "utápění se" máš na mysli: že by mne nějaká lítost úplně paralyzovala a znemožňovala mi normální život, tak to ne, taková není. Ale jsou věci z minulosti, které mi jsou líto, opoakovaně na ně myslívám, bývám kvůli nim smutná a mrzet mne nikdy nepřestanou - ale předpokládám, že tak to má většina lidí, že to je přirozená součást života. Když to na mne přijde, snažím se uvědomit si, kolik lidí na světě prožívá mnohem horší osud, než já. Přeji sílu k překonání smutku