Cim jsem starsi, tim je to pro mne lehci se se smrti vyrovnat, protoze tech smrti je kolem mne cim dal vic. Jen za poslednich 5 mesicu napred moje babicka, pak ucitelka dcery z MS a pak nejblizsi znamy z chalupy, moc mily a pracovity clovek, ktery pro nas na chalupe hodne udelal.

Ovsem pripada mi zbytecne do smrti zasvecovat deti hned ve 4,5 letech. Nezijeme na vsi, nezabijime doma kraliky, smrt je pro nas neco vzdaleneho, tak proc to diteti umele cpat. Tak mi to aspon pripada. Se smrti ucitelky z MS se deti vyrovnaly vesmes dobre, diva se na ne z nebe, tak proc je tahat na pohrby a na hrbitovy (ostatne u te ucitelky ta moznost ani nebyla).

Ale at si to kazdej dela, jak chce.