Přidat odpověď
Odpovím na základě trojí zkušenosti:
1) já - přiměli mne hrát na klavír, ale já se ani moc nebránila. Nicméně cvičení každý den mne fakt štvalo, až do doby, kdy jsem sama objevila schopnost zahrát a doprovodit pomocí jednoduchý akordů písničku. tuto schopnost jsem sama prohlubovala a cvičila, v ZUŠ mne k ničemu podobnému nevedli. Ani jsme netušila, že jednou budu studovat 1. stupeň ZŠ na PedFUk - a tam jsem byla podku jde o klavír za hvězdu. Dnes mne to živí, neboť učím na ZŠ hudebku a vedu sbor. Nicméně to jsem kdysi fakt netušila.
2) Dcera, dnes 15 let. Začátky kolem 7 let - do 10 let různé pokusy, nadání ano, trpělivost ne. Třískala do klavíru a nakonec toho nechala. Pak se dostala na křesťanské gymnázium a tam ji inspirovaly a zpátky ke klavíru přivedly kamarádky. Dnes mi ve sboru pomáhá, skládá si písničky atd. taky jsem před pár lety netušila, co z toho vzejde.
3) Syn11 let.Tři roky se trápil s klavírem, až bylo doporučeno ZUŠkou, aby odešel. Nyní nehräje, ale naše stále zapojené klávesy túruje pěkně. Hraje si se zvuky, různé melodice (nevím, co, má sluchátka) - a já doufám, že časem dojde zase k něčemu užitečnému.
Tak si z toho, holky, něco vyberte.
Předchozí