Jsem teď v garsonce, kam utéct před ním není. Zavřít ho koupelny, to bych neudělala. Jednak by mi ho bylo nesmírně líto, jednak by stejně škrabal na dveře :-( Už jsem tedy ale fakt zoufalá co s tím, připadám si, jako bych trénovala na miminko.
Přístup do postele má. Vždy spal s námi, teď tedy jen se mnou. Poslední dobou za mnou ale moc nechodí, potuluje se po bytě, pak mě občas celou poskáče, no a pak řveeeeeeee a řveeeeeee a řveeeeeeeeee. Fakt jak brečící miminko..
Království za klidný spánek.