Bytové kočky se ale v přírodě bojí. Kočka je velmi plaché a opatrné zvíře, v neznámém prostředí může být velmi vyděšená. Od procházky bych si toho moc neslibovala.
Měli jsme kocoura, který se panicky bál opustit byt, když jsme s ním jezdili na chalupu, překročit práh s kocourem bylo téměř nemožné, v náruči to nezvládal vůbec (ačkoli byl jinak dobrák a nevztáhl by na nás tlapu), zoufale se dral zpět do bytu, takže mi jednou roztrhal šaty a poškrábal břicho do krve, v přenosce se vždy ještě na chodbě strachy počural a celou cestu do auta naříkal zoufalým hlasem, takže se lidé zastavovali a ptali se, jestli tu umírající kočku vezeme utratit... V autě se kupodivu uklidnil.
Na druhou stranu jsou kočky dobrodružky, které volný výběh vyžadují - je to velmi individuální.
Jinak souhlasím s názorem, že byt je pro kočkutrochu jako luxusní vězení, samozřejmě je ošizená o spoustu zážitků a podnětů, ale na druhou stranu je lepší dát kočce domov bytě než ji nechat toulat na ulici nebo coby kotě na vsi utopit nebo tísnit se v útulku mezi desítkami jiných koček. A moje kočky jsou ve svém vězení celkem spokojené , letos v létě se tam Béďa po skoro dvouměsíčním útěku na chalupě (byla blběnka ztracená tak vyplašená, že se bála i vlastních pánečků) s radostí vrátila.