Deniso, i to jsem psala hned v úvodu. Jeho dcera je mu podobná natolik, že kdyby její maminka zůstala svobodnou matkou a otce nepodvedla, celá vesnice stejně bude vědět, kdo je jejím tatínkem. Prostě je stejná, naprosto. Z toho mám taky obavu.
A jak se budu s dotyčným často vídat? Teď ho vídám poměrně často, protože ke mně vodí (on nebo jeho manželka) dceru na hodiny klavíru. Což ovšem ale minimálně nějakou dobu stejně od konce června dělat nebudu. Jiné vztahy spolu nemáme, bydlím ve městě, oni na vesnici, kam já dojíždím za svojí rodinou a kde právě dávám i ty hodiny klavíru. Běžně - když tam jedu jen tak za někým na návštěvu - je tam nepotkávám. Poměrně dost často ale vídám jeho maminku, mám na ni štěstí. O tom, že bych se odstěhovala někam daleko, o tom neuvažuju. Nemám kam a na to abych začínala naprosto sama s dítětem někde, kde vůbec nikoho neznám, nemám odvahu. Stejně by to situaci nevyřešilo, protože bych, samozřejmě, za svojí rodinou i nadále chtěla na onu vesnici dojíždět, protože s nimi fakt vztahy trhat nechci. Jenže moje rodina se s ním taky zná, můj bratr se s ním i trochu kamarádí, takže prostě pokud se rozhodnu otce utajit, no snad mu podobné nebude.

Už mi to strašně leze na mozek a nevím kudy a kam...