Přidat odpověď
Nevím, co mě to popadlo. Vždy jsem měla racionálně zdůvodněného jedináčka. Zdravotně, finančně i citově jsem měla pocit, že "mám" jenom na jedno. Dcera bude mít 11, je výborná, máme skvělý otevřený a přátelský vztah. Loni jsem se dostala na vytoužená práva, daří se mi a nezřízeně mě studium baví.
A do téhle všeobecné jistoty a pohody mě zasáhly náhlé pochybnosti, jestli jsme udělali dobře, jestli nebudu jednou litovat, že jsme nešli do druhého.
Je mi 36, manželovi bude 49. Možná se ozývají pověstné biologické hodiny...
Maminky starších jedináčků, máte to podobně, nebo Vaší vírou ve správné rozhodnutí nikdy neotřásly žádné pochybnosti?
Předchozí