Je to asi myšleno jinak, než ti to připadá.
Protože o oslizlosti jsem vůbec nemluvila a ani o ní nepsala, naopak jsem psala, že ne každý starý mužský je odpudivý. Kromě toho tělesný vzhled není všechno a ne pro každého je důležitý.
Směna přece není to samé co obchod. Samozřejmě, jako vždy, láska je možná a věřím, že jsou takové vztahy, kde je.
Nejčastější je, myslím, v případě, že si muž bere o třicet a více let mladší partnerku, ten model, že mladá ženská volí otcovského muže plus majetek, muž potěšení z mladé ženy a prestiž. Takový svazek z principu nemůže být rovný, ale podle mně to neznamená, že je nějak špatný nebo hodný odsouzení.
Vztahy, kdy mladá ženská volí o čtyricet let staršího a úplně chudého partnera, jsou extrémně vzácné.
To vede k domněnce, že obě strany se zřejmě chovají spíš utilitárně, ale proč proboha ne? Manželství jako romantický koncept je poměrně novodobá věc, která se navíc silně neosvědčila.
Jinak mně je třicet šest. A umím si představit, že bych si vzala sedmdesátiletého šaramantního a vzdělaného milionáře a měla bych ho ráda. Vážila bych si ho a byla mu vděčná a věrná. Neumím si představit, že bych po něm toužila a sexuálně mě přitahoval, ale člověk míní, život mění, třeba bych se divila.
Jak ale říkám, mně nikdy žádný stý dobře situovaný pán za žu nechtěl. Tak jsem si vzala toho, co mě chtěl a já jeho taky. Občas se nad tím někdo pozastaví, že z ns dvou jsem starší já, moje máti v tom dokonce vidí záruku rozvodu. Prostě to si nevybereš, pokaždé bude mít někdo připomínky.