Teri,
Taky si říkám – u nás je to naopak – dítě je nešťastné doma
Fakt ho nemlátíme, jsme normální rodiče…
Kluk je posedlej společenskými akcemi, strašně rád se seznamuje. Nedávno se v naší ulici prodával dům. Já jsem ani nestačila zaregistrovat, že je prodanej, kluk si vyrazí na procházku, vidí na zahradě lidi, dá se s nima do řeči, začne si hrát s ročním chlapečkem, nechá se pozvat dál, projde jim celý dům
až na půdu, popovídá se všemi od ročního kluka až po babičku…. Druhý den se k nim naveze na návštěvu („mami, ale oni říkali, abych přišel zas, já jim musím pomáhat natírat….“), násilím ho tahám domů, žehlím trapasy. Když jsme se přistěhovali, před barákem jsme měli hromadu suti, kluk se nudil. Naproti byli lidi na zahradě, jeden chlapeček asi tak v našem věku. „Mami, já se jdu seznámit, je tam takovej kluk jako já“. Přišel na zahradu k cizím lidem, zahlásil: „já jsem Filip, je mi pět let, a vy máte takovýho chlapečka, jako jsem já a já si s ním chci hrát“. (uplynul rok, z kluků jsou největší kamarádi….). Nedávno mi zmizely z baráku obě děti, našla jsem je sedět na cizí zahradě……