Martino, chce to vydržet. Měla jsem úplně stejný problém a dá se říci, že když mám slabou chvilku, tak ten problém ještě mám. Nic s nimi neuděláš. Moji dceru si začali trochu brát až teď, kdy už s ní je legrace, když byla miminko, tak taky ůbec nic. Navíc s nimi bydlí ještě svobodná dcera (moje švagrová)stejně stará jako já. Od ní jsem slyšela pořád jen že jsem jsem hloupá, když jsem si pořídila rodinu už v 24 letech, že inteligentní lidi mají rodinu až po 30 letech (sama nikdy s nikým nechodila, je nesamostatná, pořád všechno dělá s maminkou). Tchýně jí samozřejmě přikyvovala, protože švagrová chudák nemá nikoho, tak před ní nemůže projevit jiný názor. Ale rada je PROSTĚ SE NA NĚ VYKAŠLAT!!
Jsem k nim slušná a mám je svým způsobem ráda, ale prostě mám jiný názor na život a jiné hodnoty než oni. Protože nemám moc velké sebevědomí, tak jsem se dřív trápila, ale dnes mám pěkné zaměstnání, našla jsem si svůj styl (v zařizování bytu, oblékání i v trávení volného času s rodinou) a jsem spokojená. Hodně sebevědomí mi dodávají přátelé, kteří se věnují svým rodinám stejným způsobem jako my s manželem. Příbuzní mého manžela jim chvilku věřili všechny řeči o mě, co jim napovídali, ale teď mě už dobře znají, vědí, že máme v naší rodině pěkné vztahy a udělali si obrázek o skutečnosti sami. Drž se, hodně síly a štěstí. Zdraví Irena