Terinko, náš starší AS měl v tomhle věku taky problémy s lidma. Stalo se i, že při návštěvě prostál hodinu venku za dveřma, nechtěl jít dovnitř, kdybych ho přinutila, hrozně by vyváděl. Ve věku okolo dvou let se bál lidí natolik, že projet se s ním s kočárkem po vesnici, znamenalo doslova vyhýbat se lidem, z dálky někoho zahlédl a začal křičet. Byl zvyklý většinu činností dělat se mnou, takže např. při posazování do židle nebo sedačky v autě kýmkoliv jiným děsně vyváděl. Odmítal nastoupit do auta, když bylo zaparkované jinde, než byl zvyklý. Všechny tyhle pro něj odchylky od normálu provázely vzteklé scény. A ano, většina lidí včetně babiček to považovala za rozmazlenost a jeho naschvály. S věkem se jeho chování dostalo postupně do normálu, ve velké míře pomohla určitě i konstituční homeopatie. Teď v deseti letech dojíždí samostatně 30 km na gympl, školu zvládá bez problémů, na něco takového jsem před pár lety ani nepomyslela.