Ajko, desetiletý samotář sedící u počítače, odmítající jít ven, natož jet na tábor nebo školu v přírodě - to je přesné. Kolektivní kroužky taky odmítá. Komunikuje nejradši s dospělými, na individuální výuku klavíru chodí rád. Ve škole kupodivu taky problémy nemá, na druhou stranu kamarádství se spolužáky navazuje složitě, ale nestěžuje si, nedělá mu problém přestávky strávit o samotě. Asistenta psycholožka nedoporučila s tím, že by se zbytečně víc izoloval a je pravda, že právě to začlenění do běžného školního kolektivu mu hodně pomohlo. Měl ale obrovské štěstí na učitelky, bez nich by to mohlo být daleko obtížnější.

Mám vyzkoušeno a hodně pomáhá, syna na všechno podrobně předem připravit. Nemá rád náhlé změny, když jedeme nakupovat, řeknu mu to den předem a on už i sám se ptá - kdy přesně, kam, co budeme kupovat, co si bude muset vyzkoušet - jedině tak to dokáže přijmout téměř bez problémů. On se ale vyptává dopodrobna na každou blbinu a i když vím, že to k němu patří, někdy mě to děsně vytáčí.