Ajko a v jakém věku sis uvědomila, že něco je v nepořádku?
Mému synovi jsou tři a půl a děsila jsem se nástupu do školky. Je pravda, že čtyři měsíce bojoval, přemlouval, hlásil, že školku rozstřílí, že půjde ráno na druhou stranu, že uteče, s nikým že se nekamarádí a nikoho nemá rád. Ale učitelka říká, že je hodný, poslušný,... Teď už se smířil, že se do školky chodí. Když ho jdu vyzvednout, vždycky si někde hraje sám. Dost často uklízí "bordel" po ostatních, aby byly kostičky ve správné krabičce, atd. Myslím, že za jeho "slušným" chováním ve školce je nejistota cizího prostředí. Když je doma vybuchuje kvůli všemu: podám mu špatnou lžičku na jogurt, jdeme na procházku jinou trasou,... Tchýně tvrdí, že to je tou mou liberální výchovou a bojí se, kam to povede...
Když nějaké pravidlo vezme za své, tak ho ale dodržuje. Střídají se se sestrou, kdo vybírá večer kazetu na poslouchání a ten druhý spí na horní "lepší" posteli. Tento víkend nebyla dcera doma, syn si pustil kazetu a našla jsem ho ve vytažené spodní posteli. Prý když má kazetu, tak musí spát dole i když ta horní zůstala prázdná.
Pořád řeším, jestli to někde řešit, nebo co. Nejvíc by mi to pomohlo ve vztahu k výčitkám od tchýně ohledně liberální výchovy. Sice ho občas plácnu, ale to vyvolá takový záchvat vzteku, že toho hned lituju. Akorát ze víc rozzuří a rozhodně neposlechne, ani kdybych ho umlátila.