Ajko, potvrzení diagnózy pomohlo především mně. Byly jsme u několika psychologů když byl malý a ti nepomohli vůbec. Proto je potřeba jít opravdu za odborníkem, který má s touto diagnózou zkušenosti. Já už byla zoufalá, protože jsem měla pocit, že syn ty věci nedělá schválně, ale okolí mne svýma normama tlačilo do pocitu, že selhávám ve výchově, to není lehké ustát. Diagnóza AS se potvrdila až v jeho sedmi letech, kdy jsme měli nejhorší za sebou, dokonce přeskočil ročník, učitelka jeho jinakost přisuzovala jeho vysoké inteligenci a tak k němu přistupovala, ale taky to neměla lehké. Nakonec diagnózu na papíře taky uvítala, ráda si o AS přečetla, dokázala syna líp pochopit. Teď na gymplu jsem na začátku o diagnóze neinformovala, nakonec teda třídní učitelku jo a ona mi pak řekla, že si to myslela, protože syn se prý projevuje jinak než ostatní děti a všimli si toho prý i ostatní učitelé. Dost mne tím překvapila, ale já už ze zvyku asi vnímám spoustu věcí jinak než okolí. Domluvily jsme se, že není třeba o AS říkat ostatním učitelům, jen v případě, že by byl nějaký problém, nechci hlavně, aby se to rozneslo mezi dětmi, nepovažuju to za nutné.

Jedinou knihu, kterou jsem na trhu před lety objevila, byla od Tony Attwooda - Aspergerův syndrom, stojí za přečtení. Taky jsem pročetla všechny možné stránky na internetu - např. dobromysl, appla, www.nadanedeti.cz.