Náš desetiletý aspík výbuchy vzteku už moc nemívá, spíš stavy jakési úzkosti, kdy teda i nadává - např. když mají jet se školou na výlet, to je pro něho vykolejení a nesnáší to, stejně jako divadla a pod. Já mu pořád jenom opakuku, že je to povinná školní akce a vyhnout se jí nemůže a je na něm, jestli svůj drahocenný čas stráví tím, že se bude vztekat a bude mít blbou náladu. Nepomáhá to, stejně prudí, třeba týden hudruje, brečí, pak se vrátí z akce, většinou řekne, že to bylo docela dobrý a omluví se mi za svoje příšerné chování. Nicméně příště to probíhá navlas stejně.

Mladší syn bez AS má záchvaty vzteku daleko větší a taky přesně nevím, jak na ně reagovat. Když to jde, pošlu ho do pokoje a hodlám se s ním bavit, až bude v klidu, vždy to ale nejde a už vůbec mě to nenechává v klidu. Někdy je takový den blbec, že volají ze školy, že je nezvladatelný, u zubaře nespolupracuje, na kytaře si učitelka stěžuje, že jí neposlouchá a večer jsem já zralá na psychiatra.