Fede otázkou je, jestli je pak takový člověk šťastnější, než ten, kdo si dovolí si občas odpočinout. Já takové lidi, co dokážou na sobě dřít obdivuju, ale doma bych to mít nechtěla . Ono se docela dobře dá žít i bez těch miliard. Jsem nad tím tuhle přemýšlela a naznala jsem, že bych ani nechtěla mít hodně peněz, tedy tolik, abych si mohla vždy koupit to, co bych chtěla. Odpadlo by pak to těšení se na věc, kterou člověk moc chce. Třeba by mě nebavilo zalovit v tašce a vyndat 40 milionů, koupit si super krásný barák se vším všudy a vůbec se na něm ničím nepodílet. Mě naopak baví tvořit si vše podle vlastních představ a momentálních financí a mít z toho pak ten dobrý pocit. Třeba sbírám pohledy koní a po anticích se pídím po starých kusech, které mi chybí. Je to o penězích, mít takto neomezené množství financí, koupila bych na Aukru vše na to tata, měla bych to hned a určitě bych z toho ve finále neměla takovou radost, jako když si jednou za čas nějaký koupím, či někde vyměním a obohatím tak sbírku. Tím chci říct, že jsme vlastně spokojeni s tím množstvím peněz, co máme, že nemusíme otáčet každou korunu a přemýšlet, jestli si koupíme maso na oběd, nebo ne, ale taky zase jich nemáme tolik abychom si z fleku mohli koupit nové auto za 3/4 mega, nebo barák, nebo letět 2x ročně na Maledivy. Pokud na dovču našetříme v příštích letech, o to víc se na ni budeme těšit. Takže já fakt nemusím mít všechno a baví mě hlavně to těšení se a tvoření z mála.