Věci mají kromě ceny, za kterou ji koupíme ještě cenu práce, kterou někdo vynaložil k její výrobě.
Nevážím si věcí v tom smyslu, že by mi bylo líto rozbitého talíře (pokud nejde o památeční po babičce, jak tu už zaznělo). Vážím si věcí tak, že nerada vyhazuji ty, které by ještě mohly sloužit, přestože jsou mi de facto k ničemu. Takže se je snažím "udat dál" a ne je vyhazovat do popelnice.