ahoj. já se svým synkem mám skvělou zkušenost! on nechtěl vůbec komunikovat. prostě jen vydal skřek a končil. na všechno. poznat co chce se nedalo. tak jsem začala se znakováním. ani jsem nešla na kurz, prostě jsem to zkusila s pár znakama - stačilo chvíli na YouTube a bylo . pravda, že u syna dlouho trvalo, než začal. ne, že by se bránil. ale nechtěl začít. netrvalo to dny, ale týdny, než se chytil. jenže pak - paráda! používali jsme jen znaky, pro nás potřebné. neučila jsem ho zvířata jako tučňák či znaky pro například chodník či tak. na to on nebyl. ale "řekl" si o pití, jídlo - různé druhy - uměl jogurt, piškot, chleba, ještě, stačí, apod. taky pár důležitých denně používaných znaků pro například pojď ke mě, pojď si hrát, chci pomazlit, přebalit, umýt apod. bylo to úúúúžasné. konečně kvůli všemu nebrečel, domluvili jsme se. bylo na něm vidět, že je rád, že mu rozumím! za sebe můžu doporučit!

jo a se znakováním automaticky přestal, když se rozmluvil. začal mluvit kolem 2,5 let. pro mnohé to vypadá jako pozdě, mě to tenkrát taky vadilo. jenže teď ve 3 letech mluví pořád. doslova. ráno se vzbudí, otevře pusu a zavře ji až když usne. s láskou vzpomínám na němé, ukazovací dny

jo a dodnes používáme znaky, když jsme od sebe daleko. jen třeba zavolám jméno a ukážu znak pro poslouchej, nebo koukni a ukážu kam. nebo třeba hvízdnu (měli jsme psa, no. a on na ten přivolávací hvizd reaguje - což jsem ráda, protože mám děsně slabý hlas, ale hvízdnout umím ), takže hvízdnu a ukážu znak pro pojď sem, nebo počkej na mě - je to praktické zatím pořád