Tak první těhotenství jsem zakoupila knížku "Jak se bude vaše dítě jmenovat" a pravidelně jsem z ní manželovi předčítala. Z toho se postupně vyprofiloval seznam cca 15 dívčích a 10 chlapeckých jmen, která se jednomu z nás líbila a druhému z nich nebylo nevolno. Taky jsme si stanovili, že nechceme složeninu a že k našemu českému příjmení se nehodí ani žádná exotika. Seznam se potom zachoval, takže u druhého těhotenství už jsme vybírali z něj. Kluci jsou Jakub a Matěj, jména se mi líbí, jenom je trochu nepraktické, že teď je Jakubů a Matějů hodně. Ale ono česky znějících hezkých chlapeckých jmen moc není.
Holčičku jsem měla pojmenovanou snad už před početím, někdy v pátém měsíci jsem se svým výběrem seznámila manžela, aby měl čas si zvyknout. Nechat to na něm, tak má holka jenom číslo, protože na každé dívčí jméno, které jsem navrhla, se mu vybavila nějaká nevhodná asociace, dávná známá lehčích mravů atp. Dcera se jmenuje Nevena.