My jsme sáhli po jménu manželova mrtvého dědy (Štěpán), je to v rodině, a přece ho už nikdy živý nenosí a navíc je to ob 2 generace. U druhého syna jsme dali trošku netradiční, Damián. Manžel nechtěl dávat jméno po sobě na kluka (Pavel), ale na holku mu to nevadilo. Měla jsem Pavlínku napsanou u obou kluků, takže napotřetí jsem vůbec neřešila. Prostě to bylo jasné, už 10 let jsem měla vybráno, tak co bych vymýšlela. Jinak moc nemusím, když se dají jména po rodičích, vidím v tom jakýsi nedostatek fantazie. Na druhou stranu se mi docela zamlouvá, když má jméno mužskou i ženskou podobu a tak jméno není úplně stejné anebo se dá třebo ob generaci, když už se někde v rodě jména předávají. Je todtiž dost nepraktické, když se jmenuje někdo stejně jak otec, bydlí spolu a pak ani nevědí, komu došla pošta.